Ať chceme nebo ne, jsou domovy pro seniory posledním pobytovým místem velké části obyvatel naší republiky. Mnohé stereotypy, které máme se životem v těchto zařízeních spojeny, však už dávno neplatí. Populace stárne, a zatímco dříve bylo běžné přijímat do domovů i lidi mladší a soběstačnější, dnes převažují klienti starší, kteří jsou buď zcela imobilní nebo vyžadují intenzivnější péči. Představa, že stačí jako dřív vystát frontu v pořadníku a tímto způsobem si místo v domově zajistit, je mylná.
Žádosti procházejí sociálním šetřením
Žádosti o přijetí klientů do domovů pro seniory (dříve domovů důchodců) procházejí před zařazením do seznamu čekatelů procesem sociálního šetření. Zásadním kritériem pro přijetí žádosti do běžného domova pro seniory je dnes ve většině případů vysoká míra závislosti žadatele na pomoci jiných osob. Přednost mívají lidé, jejichž zdravotní stav i možnost opatrování jsou natolik špatné, že jim nedostačují ani dostupné terénní a ambulantní služby, potřebují prostě 24hodinovou péči.
Míst pro potřebné seniory je stále málo
Podobný počet osob, který na pobyt v domově čeká, z něj v průběhu jednoho roku odchází. Téměř vždy opuštěním tohoto světa. Právě poslední chvíle života a možnost, dát jim i v prostředí velkého ubytovacího zařízení důstojnou podobu, bývá pro personál domovů největší výzvou.
- Vybraní pracovníci se specializují na doprovázení pacienta v terminálním stádiu života.
- Také rodinným příslušníkům je umožněno být se svými blízkými v době jejich umírání a zaměstnanci domova by jim měli poskytnout veškeré důležité informace a podporu.
- V mnohých domovech pro seniory se naplňují také duchovní potřeby klientů, zajišťují společenský kontakt, děti a mladí lidé ze škol a školek zprostředkovávají mezigenerační setkávání.
- Důležitá je i tzv. bazální stimulace.
Bazální stimulace
Autorem konceptu bazální stimulace je profesor Andreas Fröhlich, německý odborník v oblasti speciální pedagogiky. Jde o techniku, při které se stimulují nejrůznější smysly těžce postižených, nemocných či imobilních osob, ať už formou masáží, dotyků, očních, sluchových, čichových a chuťových vjemů. Důležité však je daného člověka alespoň trochu znát, vědět, co má rád, popřípadě čím byl, jaké měl zájmy. Cílem je zlepšit jeho psychický stav, zprostředkovat mu kontakt s okolním světem, navodit příjemné pocity nebo vzpomínky.
Tuto techniku svým nejbližším samozřejmě nejlépe zprostředkujeme my sami. Nemáte-li možnost se o své blízké postarat až do jejich odchodu z tohoto světa, buďte jim proto alespoň co nejčastěji nablízku. Snad vám to v co největší míře dovolí i nynější těžká doba koronavirová, která sama o sobě seniorům vůbec nesvědčí.
