Velikonoce jsou pohyblivým svátkem. Pro křesťany je to svátek nejvýznamnější. Předchází mu dlouhý čas příprav – čtyřicetidenní půst, který se dodržoval celá staletí. Půst začíná Popeleční středou (letos připadá na 17. únor). Nevztahuje se jen na jídlo, ale na celý způsob života. Aspoň v minulosti tomu tak bylo.
Postní doba – velký půst (Quadragesima)
Jak to bylo kdysi:
- Ustaly taneční zábavy, veselé společenské večírky, na venkově skončily společné přástky.
- V době půstu každá žena předla doma sama, zmlkl zpěv a ozývaly se jen vážné postní písně.
- Z ženského kroje zmizely pestré barvy a bohatě zdobené součásti.
- Muži odložili dýmky a celou dobu nezavadili o alkohol.
Strava v období předvelikonočního půstu
Předvelikonoční půst, který vystřídal období vánočního hodování a masopustní nestřídmosti, od základu změnil také stravování našich předků. Strava byla velmi jednoduchá. Skládala se z různých moučných jídel, kaší, brambor, luštěnin, sušeného ovoce. Vařily se jednoduché polévky a omáčky, velmi se využívalo kvašené zelí, které se jedlo i syrové s krajícem suchého chleba (z dnešního pohledu ideální kombinace pro zdravou výživu a redukční dietu). Dospělým se doporučovalo celkově omezovat množství stravy během dne, až večer se snědlo trochu kysaného zelí nebo ovoce a chléb. Dnes bychom to považovali za ideální kontrastní odlehčovací dny po vánočním a novoročním hodování.
V období půstu nebylo dovoleno jíst maso, a to ani v neděli. Někdo se dokonce zřekl i mléka, sýrů a vajec – tedy potravin, které pocházely od teplokrevných zvířat.
Velikonoční svátky patří k nejstarším svátkům vůbec. Jejich základní podstatou z dob předkřesťanských bylo vítání jara, v přeneseném slova smyslu vítězství života nad smrtí. A tak to vnímá většina z nás dodnes.
Autor: Milena Pavlínová
